Diář

Zmatení

23. října 2014 v 20:42
Přehodnotila jsem naprosto celou situaci. Všechno se zdá být jakoby zahalené v mlze, která mi brání jít vpřed. Snažím se tak moc, ale jak moc se snažím, tak moc mi nejde udělat ani jeden krok vpřed. Nevím. Mám pocit, že ta láska se úplně ztrácí a já jsem jen na něj tak moc zvyklá, že je to nesnesitelné být bez něj. Nebo je to jen nějaká fáze? V posledních pár týdnech to bylo zkrátka zlé. Stalo se tolik nepříjemných zážitků, ne které nezapomenu a to mě nejvíce trápí. Mám vsrdce tak velké šrámy, že nevím, jak dlouho to budu schopna vydržet.
Kéž by to bylo jako na začátku. Ta nevinnost, nekonečná naivita a neskutečná radost z každého dne s ním. Kde to všechno je? Kam to zmizelo? Musím jen bloudit v těch snech. Nic není tak hezké, nic. Jen se potácím na stejném bodě. Na vratkém ostrůvku a kolem jen nicota. Nevím jak se zachranit. Nevím, jak zachránit nás. Půjde to ještě? Já vím, že půjde, ale za jakou cenu? Za jak dlouho? Co všechno musím pro to udělat a co všechno musím ještě vytrpět, aby to bylo takové jako z pohádky. Vím, nic nemůže být naprosto dokonalé, ale já to chci aspoň jen tak krásné, abych byla více šťastná, než smutná. Zahlcovaná prázdnotou..

Hvězda ne nebi

14. července 2014 v 13:06
Jednoho krásného letního dne si člověk začne uvědomovat, co vlastně má či nemá. Už ho tak moc nezajímají materiální věci jako spíš ty, co se nedají koupit ani nijak vynutit. Je prostě úžasné mít skvělou rodinu, která vás miluje a dělá pro vás vše, co je jen v jejich silách. Dále je skvělé mít pár pravých přátel, o kterých víte, že za vámi budou stát ať se bude dít cokoliv a vždy vám pomůžou v těžských situacích. Ale já mám mnohem něco víc co dokáže předčít tohle všechno co jsem napsala. Našla jsem pravou lásku.. Pomale mi táhne na dvacet a já zjišťuji, že v životě není důležíté mít hodně peněz, nebo být známá osobnost a tak dál, důležité je, najít tu svoji druhou polovičku. Jsem s ním třičtvrtě roku a musím říci, nikdy jsem nikoho podobného neměla. Vlastně tohle je můj druhý vážný vztah. S ním vlastně zjišťuji co takový opravdový vztah obnáši. Občas je to těžké si porozumnět nebo zdolat určité překážky, ale my to zvládáme..protože se milujeme. Mnoho lidí tohle nezažije, né všichni mají štěstí si najít dokonalý protějšek právě pro sebe. Jsem opravdu šťastná, že já si jej našla, nebo on mě? To je jedno.. Každopádně, nechci být nijak naivní, ale tak nějak cítím, že spolu budeme opravdu dlouho. I kdyby jsme se rozešli, tak bych si z celého srdce přála s ním zůstat alespoň v kontaktu a vídat se s ním občas. Takového člověka prostě nechci nadobro ztratit!

 
 

Reklama